Souboj dobra a "dobra".

článek byl původně publikován na blogu v červenci 2018

O co jde? Někdy v roce 1954 postavili v americkém městě Sant Louis ve státě Missouri sídliště jménem "Priutt - Igoe". A protože šlo o sídliště určené od počátku pro tehdejší evidentně "nepřizpůsobivé obyvatelstvo", během zhruba pětiletky bylo zdevastováno a v polovině 70. let zbořeno. Zkrátka takový americký Chánov....... Jak ale s tímto materiálem pracovat nám názorně ukážou názorové veletoče sluníčkářské mafie. Tedy: - Ve městě žila celkem bezproblémová, bohatší bílá část obyvatelstva a dále chudší, problémová černošská část obyvatelstva. Běloši vesměs pracovali, byli bohatší a bydleli v domcích se zahrádkami a kytičkami, zatímco chudí černoši bydleli v plechových boudách, chudobě a kriminalitě. Bílí s černými nechtěli bydlet na jedné hromadě a stěhovali se ze severních čtvrtí, kde začali převládat černoši, pryč. Bílí jsou rásysti hnusní! - Velká část černochů tedy bydlela ve slamech. Radnice jim za veřejné peníze postavila bytové domy, žádný luxus, od prvopočátku určené jako dostupné bydlení pro chudé, ale určitě stokrát lepší než bouda z lepenky a plechu. Běloši jsou rásysti hnusní! - V místě kde žila většina černochů, tedy i v novém sídlišti, prudce bujela kriminalita. Proč? Protože nové sídliště bylo ošklivé a betonové, kdyby to byly krásné domečky s pěti pokoji, se zahrádkami a kytičkami a garáží a Chevroletem, jako měli bílí, tak se to určitě nestane. Běloši jsou rásysti hnusní! - Za dva roky žije na sídlišti přes 90% černošského obyvatelstva, během pěti let jsou domy v novémsídlišti zdevastované, někdy až k neobyvatelnosti. Za to můžou běloši, rásysti hnusní! - Domy nikdo neopravuje, protože jejich obyvatelé toho nejsou schopní a běloch se do nově vzniklého ghetta neodváží ani vstoupit. Radnice není ani ochotna něco takového financovat, opravovat něco co bude vzápětí zase zničeno je zbytečné. Běloši jsou rásysti hnusní! - V sedmdesátých letech je sídliště jako totálně vybydlené vystěhováno a zbořeno. Běloši jsou rásysti hnusní!

Samozřejmě že podobný ideologický výblitek nemá v české kotlině naději na sebemenší propagandistický úspěch, se soužitím s domácí nepřizpůsobivou menšinou tady máme vlastní bohaté zkušenosti. A k tomu padesát let zkušeností s komunistickou, případně nacistickou propagandou.
Pokud se na věc podíváme realisticky, nelze nevidět že tady existuje i druhá strana, která vše vidí přesně opačně a lehce může strhat předchozí dva odstavce jako ideologické výblitky z mé klávesnice. A kdo ví, zda to po zveřejnění na blogu třeba i neudělá..... Zkrátka v obou případech je ta "pravda" ovlivněna úhlem pohledu jejího nositele. Pokusme se tedy najít nějaká objektivní fakta.

V čem je hlavní problém? Vidím ho především ve dvou rovinách. Jednak ve financování ideologického "dobra" z veřejných peněz, tedy z peněz které zaplatíme nedobrovolně my všichni. A to takovým způsobem, že ti kterým se ona pomoc nakonec dostane, nemusí hnout ani prstem. Nemusí se o svůj další osud nijak přičinit. A to skutečně nefunguje - to co někdo dostane zadarmo, toho si zpravidla neváží. A v případě nejrůznějšího "nepřizpůsobivého" obyvatelstva to platí dvojnásob. To je příklad mnohokrát ověřený a vyzkoušený. Ale ideologičtí "dobroserové" to vidět nechtějí. Otázka je, zda jim jde skutečně o páchání vlastní představy dobra, nebo spíš o přiživování na "dobročinných projektech". Názorný příklad je zde:

Tedy sečteno a podtrženo - hnutí "Žít Brno" vzkazuje - my přijmeme uprchlíky, vy všichni ostatní se o ně budete starat, platit a trpět. A když ne, jste hnusní rásysti a xenofóbové!
Jako odpověď bych vypíchl reakci pana Tomáše Tyla: "A já bych dodal, že pomáhat třeba v Mogadišu je určitě fajn. Jen nevím, proč chce vedení města dělat Mogadišo z Brna. Že to nefunguje, to už vidí celá Evropa," uvedl Tyl. Vytesat do kamene a postavit před brněnskou radnici.
V této souvislosti bych tedy vzkázal hnutí "Žít Brno" asi následující: Ano, klidně si ty uprchlíky přijměte. Ale ne tak, že z toho bude kšeft pro "neziskové organizace", tedy novodobé legální mafie luxující naše daně. Ale tak, že jim sami, ze svých vlastních peněz zařídíte bydlení, stravu a apanáž. Zrovna tak, pokud se náhodou rozhodnete pomáhat v Mogadišu, tak ne z našich daní. Žádné vysávání veřejných rozpočtů přes neziskovky. Hezky si mezi sebou udělejte sbírku, založte dobročinné konto, požádejte občany, aby vám na něj dobrovolně přispívali a zaplaťte tu pomoc z něj. Potom bude vše v nejlepším pořádku a nikdo nemá právo vás za takovou pomoc kritizovat.

A potom je zde ještě druhá rovina. A to je ta, kterou zanedbává i pan Soroš a jím placené neziskovky. Všechny totiž fungují stylem "tady vám vezeme pár set ubohých uprchlíků, postarejte se o ně, co s nimi bude dál už není náš problém, my frčíme do Libye pro další várku". Jenže - všude ve všech fungujících společnostech platí, že pokud chci někde v nějaké společnosti nebo komunitě žít a něco od ní chtít a dostávat, musím také něco nabídnout a odevzdat na oplátku. A to je další objektivní fakt, který zcela ignorují jak "sluníčkáři", tak i pan Soroš a hlavně sami "ubozíuprchlíci". Můžeme samozřejmě do jisté míry diskutovat i nad tím, kolik z nich pouze nemá zkrátka (momentálně ?) co nabídnout, nebo kolik z nich vůbec nechce. Kolik z nich si sem jen jede pro "peníze od Alláha" a jejich představa o "protislužbě" je především v podobě obracení na "pravou víru", po dobrém nebo po zlém.
Proto by se vše mělo organizovat podobně, jako když se kdysi utíkalo od nás na Západ. Spousta lidí od nás utekla na západ z touhy po svobodě, z ideologických důvodů. Jiní jen s představou, že tam jsou všichni bohatí, šťastní, mají krásné byty, domy, auta a vůbec je tam vše strašně fajn. Ale takoví svou představu museli rychle zkorigovat. Bohatí a šťastní byli jen ti, co se o to své štěstí a bohatství nějak přičinili. Ti co tam přišli s nataženou rukou, otevřenou hubou a čekali na přílet pečených holubů, záhy zjistili že ani v tom západním Německu to tak nefunguje. A v Americe už vůbec ne. Ano, sice do ní po celé dvacáté století mířila spousta uprchlíků před chudobou a později komunismem i z našich zemí, ale samozřejmě s rizikem že když se "neuchytí", klidně taky v té Americe můžou chcípnout hlady a nikoho to nebude zajímat. A běda, když by se ještě navrch pokusili šířit komunistickou ideologii :-)
A tak to dělejme podobně. Ano, můžeme dát uprchlíkům šanci. Ale ne tak, že je budeme donekonečna živit, šatit, litovat, sami se přizpůsobovat jejich představám a tolerovat veškeré jejich zvyky, často neslučitelné s evropskou kulturou. To můžeme tak maximálně první půlrok. Aby se trochu rozkoukali, zjistili jak to zde vlastně funguje a zda je tohle právě ta společnost, kde by chtěli v budoucnu žít. Pokud se rozhodnou že ano, dále se už musí začít snažit sami, až k úplnému osamostatnění a zapojení do společnosti. A stát by měl vytvořit podmínky pro takový proces, stejně jako organizace, které se sem snaží ty uprchlíky dostat, by měly nést svůj díl zodpovědnosti nejen za dovoz, ale i jejich integraci do společnosti. A ručit za to, že s nimi nebudou problémy. Myslím, že v takovém případě by ti uprchlíci našli práci a vlastní bydlení zatraceně rychle.... A pokud ne, nezbyde než je vrátit zpátky. Třeba i na náklady těch "humanitárních organizací", které je sem dopravily. Aby potom podobně jako někteří co od nás kdysi utekli na západ a po půlroce se pokorně vrátili zpět, ostatním poreferovali že Evropa je sice bohatá, ale pečení holubi samovolně létající do otevřené huby se jaxi nekonali.
Pokud dá někdo z vlastního rozhodnutí peníze jako dar na podobný projekt, ať si je klidně i odečte z daní. Proti tomu nic nemám. Já zase například bych klidně dal třeba stokorunu nebo dvě měsíčně na pomoc nějaké organizaci, která bude na dobrovolnické bázi zajišťovat dnes totálně nefunkční ostrahu naší hranice. To je zase moje volba, kterou nikdo nemá právo kritizovat.

Takže jak je to s tím dobrem a dobrem? Ten, kdo chce sahat do mé kapsy a tahat z ní moje peníze proti mé vůli na projekty o které nestojím, rozhodně není žádný dobrodinec, ale docela obyčejný zloděj. A to je pro mě objektivní prokazatelný fakt, základní rozlišovací prvek mezi dobrem a "dobrem".