Jak kravička do Unie přišla

Článek byl původně publikován na Blogu v červnu 2016

Ze začátku to vypadá tak trochu jako pohádka. Ale není to pohádka, protože pohádka je vymyšlená od A až do Z. Následující příběh je ale pravdivý. A hlavně - pohádka má vždy dobrý konec. Tady ale dobrý konec nečekejte, proto tohle raději nečtěte dětem, nebo pokud jste nějak psychicky či hormonálně rozladěni(y), raději to dál nečtěte vůbec. Ale na druhou stranu svým způsobem vlastně všechno dobře dopadlo, protože všechny české i bruselské směrnice, nařízení, předpisy a doporučení byly splněny. Ale k věci.

Za devatero horami, za devatero řekami a devatero lesy je město které se jmenuje Vsetín. Okolo toho města Vsetína se rozkládají také kopce, lesy, vesnice, vesničky, osady a samoty. Na jedné té osadě stojí pár chalup. V některých jen přes víkendy bývají chalupáři, některé se jen pronajímají lufťákům, pár jich ještě obývají starousedlíci. V jedné té chaloupce bydlel dědeček, který měl slepičky, králíky, možná i kozičku a ještě - ano hádáte správně - kravičku.

Spokojená kravička (ilustrační obrázek - jakákoli podobnost je čistě náhodná)

Až sem to skutečně vypadá jako pohádka. Dědeček i kravička, i ostatní zvířátka si v chaloupce spokojeně žili a nic jim nechybělo. Až jednou....
Nic netrvá věčně, všeho do času. Nikdo přesně neví, co se stalo. Možná některý z lufťáků, co od dědečka dostali bandasku čerstvě nadojeného mlíčka, neposlechl jeho moudré rady, že takové čerstvé mlíčko se musí nejdřív převařit v pískacím hrnci a nikdy se nepije syrové, když na to nejste zvyklí. Protože takové čerstvé mlíčko je přece jen o něco živější než krabicové a zeserete se po něm jako batole. A třeba se tak stalo a lufťák si potom cestou domů zašel postěžovat do Vsetína panu Čunkovi. Nebo se jenom pan Čunek jednou ráno špatně vyspal, vstal levou nohou a prdelí vzhůru a potom vyhnal úředníky do terénu něco dělat. Nebo v tom vůbec nemá prsty a pan úředník měl jen prd co na práci a tak si vzal služební fabii a udělal služební výlet po kotárech. Prostě - jednou před chaloupkou s kravičkou zastavila služební fabie, z ní vylezl kravaťák a moc se zajímal o kravičku a hlavně o lejstro, kterému se prý říká "Chovatelský deník". Dědeček na to kouká jako zjara a že prý neví co že to po něm pan úředník chce. A tak mu pan úředník začal vysvětlovat, že to je takový sešit, co si musí pořídit a do něj zapisovat, kolik toho jeho kravička sežrala, zda to byla travička, seno, siláž nebo nějaké průmyslové krmivo, kolik toho nadojila, vykakala, zda není nějaká smutná, nemocná a tak. Že prý se to musí, když jsme v té Únii. Dědeček ho chvíli poslouchal, potom se nějak nakrknul a že prý nemá čas celý den chodit za kravičkou a odpočítávat ji sežranou trávu,měřit na mililitry nadojené mlíčko a vážit hovna. Že to nedělal za Hitlera, za Gottwalda, za Husáka, za Havla a nebude to dělat ani teď v té Uhniji. Nakonec vzal vidle a vyhnal kravaťáka od chalupy i s fabií. A šel se ožrat do nejbližšího šenku. Chudák si naivně myslel, že tím to skončilo.

Ale neskončilo. Týden se s týdnem sešel a k dědečkovi přišel pošťák. A přinesl mu úřední obálku s pruhem a v ní bylo lejstro, že si dědečka předvolávají na úřad k vyřešení správního deliktu. Jak správně tušíte, dědeček dostal za ten správní delikt flastr jako kráva, že mu na to málem nestačily úspory na funus.

A protože dědeček byl tvrdá valašská palice, stejně žádný deník nevedl. Krávu nechal odvézt na jatka a měl zase svatý klid. A tak vlastně všechno dobře dopadlo. Porušování harmonizovaných předpisů a nařízení skončilo, trávu kolem chalupy posekal CE certifikovanou sekačkou od (píííííííííííp) a všechno bylo v cajku, dědeček i pan úředník už byli spokojeni. Jediný kdo to odnesl byla ubohá nevinná kravička. Protože to byla skutečně zasloužilá dojnice, nehodila se už ani do mělněného masa, ani do hovězích konzerv, dokonce ani do lahůdkové paštiky a skončila v psích granulích.

Pytel psích granulí (ilustrační obrázek - jakákoli podobnost je čistě náhodná)

A tak příběh končí. S pohádkou to má společné snad jen to poučení - nenechte se ukolébat že je všechno skvělé, krásné a dokonalé. Nedůvěřujte těm, co vám tvrdí, že se vlastně máte strašně dobře, nejlépe jak jste se kdy měli, a proč by jste se starali co se děje kolem vás. Naopak - starejte se o to co se děje okolo vás, nebo jednou dopadnete jako ta kravka. Protože když se budete chovat jako tupé důvěřivé dobytče, jednou také skončíte špatně, i když v tom budete sami úplně nevinně......