Nedávno jsem četl na netu takový docela zajímavý článek. Víceméně se v něm psalo, že naše školství má jeden pozitivní aspekt - poměrně malý počet lidí s pouze základním (nebo i neukončeným základním) vzděláním. A také propracovaný systém - korektně řečeno - vzdělávání dětí s poruchami učení - tedy, nekorektně řečeno, blbců.
To znamená, že naše školství dovede dát alespoň nějaké vzdělání a tím i uplatnění v životě lidem, kteří jsou v tomto ohledu v jiných zemích málo úspěšní. A to i v zemích, které jsou (údajně) mnohem vyspělejší než my. A proto asi jsme z velké části převzali od těchto vyspělých zemí jejich drahý a neefektivní inkluzní systém. Ale o tom to nebude. Podíváme se na druhý konec Gaussovy křivky.
Gaussova křivka podle suchých definicí vyjadřuje četnost nebo pravděpodobnost nějakého jevu. Vztahuje se i na inteligenci a inteligenční kvocient. Čistě statisticky - průměrné IQ je 100. Psychiatři a psychologové dávají obecně jakýsi toleranční interval, plus minus patnácti bodů. Tím je dán rozsah cca IQ 85 - 115, do kterého se vejdou přibližně dvě třetiny populace. Zbývá jedna třetina mimo tento interval. Z toho polovina, tedy celkově 1/6 jedinců v populaci, která má IQ nižši než oněch 85 a patří tak, slušně řečeno, k poněkud jednodušším. Neslušně se říká cosi o IQ hospodářského zvířectva, tykve či podobných plodin nebo bublajícího bláta. Jimi se ale nyní zabývat nebudu.
Potom ještě zbývá ta zbylá 1/6 populace. Ta která má IQ nad 115. A ta má přímou souvislost s vysokoškolským vzdéláním.
Totiž - podle statistických údajů ve zmíněném článku má vysokoškolské vzdělání v Česku kolem 26% obyvatel. Tedy zhruba 1/4. A to je údajně špatně - ve "vyspělých" zemích je to prý až 36%, možná v těch nejvyspělejších ke 40%. No je to hezké, taková vzdělanostní ekonomika. Jenže ono to má jeden zádrhel.
Tím je statistika a objektivně dané podmínky. K vystudování klasické vysoké školy musíte mít určité předpoklady. Především IQ alespoň nad 120, spíše okolo 130 a zatraceně dobrého pamatováka. Podle předchozích suchých statistických čísel by předpoklady k úspěšnému studiu vysoké školy měla mít asi ta 1/6 populace. Pokud je to ve skutečnosti 26%, je to už dost nadprůměrné číslo. Kritéria úspěšnosti studia jsou ve většině oborů jasně objektivně daná. Pokud se už na druhém stupni základní školy potýkáte s prvními příznaky "hosipu" nebo na matematické rovnice čumíte jak příslovečná husa do flašky, je jasné že lékařskou ani matematicko - fyzikální či chemicko - technologickou fakultu prostě určitě nedáte a je vhodné přemýšlet o něčem jednodušším a méně náročném. Předpoklady pro vystudování skutečně náročné vysoké školy mají podle mého laického odhadu asi jednotky procent lidí. Náročnost ovšem snížit nelze, pokud absolventi mají být v budoucnu použitelní. A tak zde vzniká zásadní rozpor mezi předpokládaným nebo spíš plánovaným - požadovaným počtem absolventů vysokých škol, a mezi reálným procentem lidí schopných skutečnou vysokou školu vystudovat.
Potom existují ještě další cesty. Především snížení náročnosti alespoň pro některé "vysoké" školy někam na úroveň "průmyslovky", aby ji dokázal s alespoň trochou píle a motivace nějak vystudovat i člověk s alespoň mírně nadprůměrným IQ. Vznikají tak obory sice formálně vysokoškolské, ale objektivně méně náročné. Produkují absolventy v nejrůznějších dalších oborech, pohříchu často označovaných jako "humanitní" kde je méně objektivně daných kritérií, kde se zřejmě ledasco "ztratí" a nároky nejsou tak vysoké. Ale i to je vlastně v pořádku, pokud tyto školy účelně poslouží k využití potenciálu studentů s inteligencí v pásmu, kdy mají na víc než maturitu, ale lékař ani atomový fyzik z nich objektivně nikdy nebude. Problém nastává v situaci, kdy se takovým oborem snaží protlačit někdo, kdo víceméně nemá ani na tuto "light" variantu a nakonec se mu to "nějak" podaří. Že je takových lidí relativně dost, potvrzuje praxe. Fabriky, úřady a další organizace se jimi stále více plní a výsledky se dostavují. Označení "ty inžinýre" se mezi obecným lidem stalo víceméně sprostou nadávkou a další tituly dostaly po vzoru komunistického "Rozhodnutím Strany DoktoR" přezdívky "Blbec Certifikovaný", "Mladej Blbej Agresivní" nebo genderově vyvážený "Magor/Megera".
Následkem toho je stále větší množství lidí, kteří sice mají formálně vysokoškolské vzdělání, ale jejich využití v praxi může být problematické. Jako drastický příklad bych dal historické zkušenosti. Vzpomeňte si například na čarodějnické procesy na Jesenicku a inkvizitora Bobliga. Scéna z filmu "Kladivo na čarodějnice", kde se místní farář Lautner pokouší s čerstvě přichozím inkvizitorem Bobligem diskutovat o nábožensko - filozofických otázkách. Načež Boblig debatu rázně utne poukazem na spis "Malleus maleficarum" a odpovědí - "v této knize je vše, co potřebuji vědět".
Je proto nutné si položit zásadní otázku. Má snaha o zvýšení procenta vysokoškolsky vzdělaných lidí má vůbec smysl? Skutečně pomůže účelně využít potenciál lidí, kteří mají inteligenci nadprůměrnou, ale ne dostatečnou pro klasickou vysokou školu? Pokud ano, je to v pořádku. Pokud ne, pouze zde poroste počet lidí kteří mají formálně vysokoškolské vzdělání díky kterému se dostanou do klíčových pozic, ale nedostatech rozhledu a pochopení problematiky je povede ke zjednodušenému chápání světa kde tento nedostatek bude nahrazován ideologií. Politické režimy vládnoucí (nejen) u nás v průběhu minulého století by měly být varováním.
Bohužel - příznaky jasně ukazují, že už dnes, ve století jedenadvacátém, se tak děje znovu v množství nikoliv zanedbatelném.