Od čtvrtka 24. 2. 2022 máme válku skoro za humny. Ještě v úterý bych neveřil, že je něco takového vůbec možné a reálné. Ano, Putinovské Rusko blblo s vojáčky na jakémsi velkocvičení kolem ukrajinských hranic. Považoval jsem to do poslední chvíle za takové neškodné velmocenské štengrování. Jo tak vy si tam v NATO děláte manévry v Polsku a pobaltí? Haha, já vám ukážu jak vypadá pořádné cvičení, to budete koukat. Hysterčení amerických tajných služeb kolem údajného připravovaného útoku na Ukrajinu vyvolalo vzpomínku na podobné dění kolem údajných Saddámových chemických zbraní v Iráku. Potom tam Amíci s NATO vlítli - a co? Prd a vořech. Nic tam nenašli.
Teď koukám taky a s otevřenou hubou. Ve středu, to se ještě vlastně nic nedělo, jsem měl z těch Putinových keců kolem separatistických republik takový docela blbý pocit. Ještě ve čtvrtek jsem naivně předpokládal, že půjde především o Doněck a Luhansk, možná nějaké teritoria kolem, a zbytek je jen tak na odstrašení. Blbost. Putin to spustil naostro s plnou parádou. Žádný troškař.
Jestli někdo čekáte, že snad budu Putina nějak bránit, obhajovat, nebo dokonce velebit, máte smůlu. První co mě napadlo, když mi došlo v jakém rozsahu se to rozjelo, že tohle je v podstatě konec Ruska. Tedy ne že bych byl tak naivní že by snad mělo do švestek padnout, ale že je to prostě začátek konce minimálně Putinova režimu, a možná i Ruska jako státního útvaru. Jo, ještě to bude nějakou dobu trvat a taková agónie vůbec nebude nic hezkého, pro Ukrajinu ani pro nás. Putinovi totiž evidentně mrdlo v palici. Možná ¨se o něm dá i říct to co se říkalo o jednom bývalém slovenském premiérovi - že má v hlavě brouka mozkožrouta. A ten brouk už začíná hladovět.
Malá vsuvka - v zájmu objektivity je nutné i natvrdo připomenout přísloví, že takový Američan není nic jiného než navoněný Rus. Témata Kosova a Jugoslávie, stejně jako druhé války v Iráku nebo Libie jsou to samé v bleděmodrém, i když pár rozdílů se tam najde. Především to nebyly (kromě Srbska) války proti demokraticky zvolené vládě, ale proti skutečným diktátorům. Útoky byly vedeny cíleně proti armádě a státu, ale nikoli proti civilnímu obyvatelstvu. Ovšem z pohledu mezinárodního práva to na věci nic nemění, šlo zkrátka o válečný zločin. Za který ovšem nebyl nikdy nikdo potrestán.
Zpět na Ukrajinu. Tam je situace podstatně komplikovanější a to asi panu Putinovi nedošlo. Možná ho namlsalo snadné "vítězství" na Krymu a vstřícný přístup obyvatelstva Luhanské a Donecké republiky. A možná předpokládal, že když "vlítne" i do zbytku, alespoň východní Ukrajiny, bude ho čekat podobné vítání. Ale to se přepočítal. Může sice krásně snít o tom, jak Ukrajinu navěky připojí ke své říši, jenže má tam jeden zásadní problém. Ta země mu prostě neříká a hlavně nechce říkat "pane".
Prostě a jednoduše - na Ukrajině žije prý asi čtyřicet milionů obyvatel. Jenže i podle celkem seriozních průzkumů má proruskou orientaci tak deset procent z nich. Těch zbylých třicet šest milionů Ukrajinců vypadá, že má ze všeho největší chuť mu nakopat prdel. A podle toho to dopadlo. Místo očekávané "osvobozovací" mise začal boj. Boj, který evidentně nečekal a který ho bude stát ještě spoustu času, peněz, a hlavně ztrátu prestiže. Pro něj osobně, byť se to možná nezdá, je to možná i boj na život a na smrt. Protože vůdce, který takto fatálně selže, je prostě mrtvý muž.
Na druhou stranu je nutné přiznat, že v něčem měl i možná pravdu. Především v tom, že NATO vyzbrojuje Ukrajinu. Bez amerických Stingerů a Javelinů by odpor Ukrajinců určitě nebyl tak efektivní a tvrdý. A Ukrajinci je museli dostat dávno předem. Ovšem lze očekávat, že pokud mají američtí i ukrajinští představitelé v hlavě jen o trochu víc než gumičku držící uši, museli celou situaci skutečně čekat a na ruský útok se připravili. Putin jim to vše ještě usnadnil tím, že k nim poslal dvacetileté kluky ze základní vojenské služby, kteří evidentně netušili do čeho jdou. V každém případě ale musím konstatovat, že byť si já i kdokoli jiný o politice a historických souvislostech může myslet ledasco, v konečné fázi je rozhodující přání obyvatel dané země. A když Ukrajinci do ruské náruče nechtějí, tak prostě nechtějí a basta fidli. A je nutné to respektovat.
Opět menší vsuvka. Okolo současného dění na Ukrajině se samozřejmě vyrojily i nejrůznější "konspirační teorie". Ano, je zde mnoho podivností. Urputnost a úspěšnost ukrajinské obrany je překvapivá. Ruský postup se nedaří, na dobyté kapse z Ruska do Kyjeva stojí zablokované mnohakilometrové zásobovací kolony a "útočícím" vojskům dochází palivo i další materiál. Těžko uvěřit, že ruští velitelé by byli takoví neschopní idioti sami od sebe (ale když si vzpomenu na vlastní ZVS před třiceti lety.....) . I v televizním zpravodajství se názorně předvádí americké Javeliny, a o tureckých útočných dronech se cudně mlčí. Rusové nic podobného nemají. A tak dělají to co umí a co dělali odjakživa - snaží se odpor zlomit primitivní brutalitou, za použití Gradů a Iskanderů, s katastrofálními následky pro civilní obyvatelstvo. V dalších souvislostech jsou vlastně všichni kromě Rusů svým způsobem spokojení. Ukrajinci se dostali k nejmodernějším a zatraceně účinným zbraním, které jim umožnily se efektivně bránit. Američané a NATO si vyzkouší jejich účinnost v praxi, aniž by je to kromě finančních nákladů cokoliv stálo - a ani zbraně nemají nekonečnou expiraci, jednou za čas je prostě nutné je obměnit. Navíc tak můžou ukázat vztyčený prostředníček svému největšímu rivalovi. Evropa i Amerika získaly univerzálního průseráře, na kterého se dá obratem shodit a svést všechno špatné co se v našem prostoru stalo a ještě stane. A hlavně strhnout veřejné mínění do stavu, který by byl jinak těžko dosažitelný a prosadit věci jinak neprosaditelné rychlostí běžně nepředstavitelnou. Jsme přece ve válce....
V tomto kontextu se zdá, že Putin udělal největší pitomost svého života. V každém případě vlezl sám a z vlastního rozhodnutí někam, kam neměl, kde ho nechtějí. Zdá se mi, že vlezl do nastražené pasti. A past sklapla. Pokud by jen šaškoval s "cvičícími" vojsky kolem hranic, mohl se západu vysmát z plna hrdla a jeho příznivci na západě by k němu dál obdivně vzhlíželi. Kdyby jen obsadil Luhaňskou a Doněckou republiku, plus možná i něco málo kolem, Ukrajina by to se skřípěním zubů nejspíš akceptovala jako legitimizaci stávajícího prozatimního stavu. Západ by si trošku zaprotestoval, trošku zasakcionoval a dobrý. Doma v Rusku by byl za velikého kinga, mírotvůrce a zachránce ruských zájmů. Dnes by už byla parádní vojenská přehlídka na Rudém náměstí, rozdávání medajlí a žranice. Jenže - on chtěl víc. A tak asi nebude mít nic. Jen průser a ostudu. Postup nic moc. Vyděšení nezkušení záklaďáci mu velkou službu neudělali, dílem padají do zajetí, dílem se vrací zpět do Ruska v plechových rakvích. Možností, jak z toho vybruslit moc nemá. A už vůbec ne se ctí. V zásadě zbývají jen dvě a obě stojí za prd. Jedna je, že si sbalí svoje vojáčky, flintičky, kanóny, tanky a rachejtličky a odtáhne zpátky. To je ovšem neprůchodné, to neudělá, protože tím by doma v Rusku skončil. Druhá možnost je ještě horší - minimálně východní část Ukrajiny srovnat pomocí raketových útoků, náletů, bombardování a komand čečenských či Vagnerových hrdlořezů. Tím větší nebo menší část Ukrajiny dostane do své moci, ale co potom? Všechno zničené, zkáza všude kolem. Obnova zničeného území bude stát šílené peníze, které nemá a mít nebude. Lidi dílem utečou, dílem ho budou doživotně nenávidět. Nebo oboje. Pro celý svět z "MimoRuska" se stává šílencem na úrovni Hitlera, se kterým se nikdo nebude ochotný špinit. Kromě Číny - ovšem té nepůjde o souznění duší a ideologií, ale o kšeft. A oškubou ho jako husu.
Odhadovat další budoucí dění si netroufám. Je to velmi ošidné a je to nejsnažší způsob jak být za pár týdnů za totálního idiota. Ale jsem si celkem jistý, že to bude tragédie, jde jen o to jakého rozsahu. A jako vždycky to nejvíc odnesou obyčejní lidé.
Politik, který má státnickou zodpovědnost a který se rozhodne upřednostnit ideologii a mocenské choutky takovýmto způsobem, který kvůli nim uvrhne do neštěstí a bídy desítky milionů lidí, si nezaslouží nic víc než nejhlubší opovržení.
Máme polovinu března a je naprosto jasné, že Putinovi se invaze nedaří tak jak si představoval. Každý den "osvobozovací mírové mise" stojí Rusko astronomické peníze, jak na válečných nákladech, tak i na ztrátách. Další otázkou je efektivita vynaložených nákladů. Na ni už narazila Amerika v Afghánistánu, kdy prý po referátu o "úspěšnosti" americké mise to jeden z vysoce postavených představitelů ministerstva obrany okomentoval slovy:
"Takže vy mi tu vlastně říkáte, že vypálíte raketu za jeden a půl milionu dolarů, abyste s ní rozstřelili chlívek z šutrů a kozích bobků, ve kterém sedí jeden fousatej chlap s kalašnikovem za sto dolarů?"
Podobný problém má nyní i Rusko. Ano, co se mu jako jediné daří celkem dobře je ostřelování vzdálených ukrajinských měst raketami středního doletu. Ale tenhle ohňostroj ho přišel podle skromných odhadů na tři miliardy dolarů, a je otázka zda náklady na vypálené rakety nebyly vyšší než způsobené škody.
Výsledek? Pro Rusko mizerný. Pokud čekalo, že po pár rachejtličkách se Ukrajinci podělají a vzdají. Ani po třech týdnech nedokázali Rusové obsadit víc jak malou část ukrajinského území, a to ještě spíš jen příhraniční části které byly alespoň z určité části proruské. Ale tím se teď nebudu dál zabývat - zaujaly mně tři aspekty, o kterých se moc nemluví.
První je finanční. Náklady a ztráty jsou pro Rusko podle mého názoru fatální a zničující. K přímým nákladům na vedení války je nutné připočítat ztráty ze sankcí a ztráty obchodních příležitostí.
Nemalou část ruského obchodu představují suroviny a komodity jako plyn, ropa. Ať chceme nebo ne, jsme na nich z velké části závislí. A tak jsme sami ve schizofrenní situaci, kdy kritizujeme zlého Putina a zločinné Rusko, ale natankováním nádrže benzínu jeho ukrajinské zločinné řádění finančně podporujeme. Každopádně nyní přichází snaha tento obchod minimálně omezit. Pro Rusko to budou výhledově velké ztráty.
Další problém má Rusko ve zbrojním průmyslu. Ten představuje také nezanedbatelnou část ruského obchodu a zisků. A s tím je teď také problém. Možná ani ne tak morální, ten jako kupci zbraní nebudete řešit, ale určitě raději koupíte zbraně od někoho kdo s nimi vítězí, než od někoho kdo s nimi prohrává. Takže o ruské zbraně teď půjde zájem určitě rapidně dolů, zatímco Amíci už můžou nejspíš přistavovat další linky na výrobu Javelinů. Lepší reklamu si nemohli přát.
Další aspekt je morální. Rusko a Putin měli zde i dál na Západě docela velké množství příznivců, kteří Rusko skutečně svým způsobem chápali jako alternativu k více méně nefunkčnímu a neschopnému západnímu "liberálnímu" světu. Z velké části o ně teď Putin přišel - přece jen rakety a dělostřelecké salvy dopadající na hlavy nevinných civilistů jsou pro každého soudného člověka hodně silné kafe. Během pár dní se podařilo přesvědčit celý zbytek světa, že současná ruská věrchuška není nic jiného než banda prolhaných primitivních barbarů bez jakýchkoli zábran, kterým nelze věřit ani ten příslovečný "dobrý den". K materiálním a finančním ztrátám tak musí Rusové nutně připočítat ztrátu prestiže a "dobrého jména". Kamarádit se nyní s Putinem je jako dělat to samé s Hitlerem nebo Kim Čong Unem.
Nic z toho se na vedení Putinovy války proti Ukrajině bohužel neprojeví teď hned - vojenská mašinérie je schopná mlít z rezerv ještě dlouho po klinické smrti ruského impéria. Tohle je otázka spíš následujících let.
Dalším aspektem, o kterém se u nás moc nemluví, jsou ukrajinští uprchlíci. Převážně jde o maminky s dětmi. Podle (nejen) televizního zpravodajství jsou to z velké části ubožáci, kterým Putin vybombardoval domovy a oni zachraňují holé životy úprkem k nám. Zvedla se neskutečná vlna solidarity a lidé nabízejí nejen materiální a finanční pomoc ve sbírkách, ale i přímo možnosti ubytování. Především s ubytováním jsou ale zkušenosti přinejmenším rozpačité.
Ačkoliv podle oficiálního zpravodajství už je uprchlíků tolik že je není kam dávat a staví se provizorní stanová mestečka, jeden kolega z práce už třetí týden nabízí přes charitativní organizace byt pro ubytování ukrajinských uprchlíků. A furt nic a furt nic, vhodní kandidáti pro ubytování se stále hledají. Asi jsou ti ukrajinští uprchlíci tak frustrovaní, že je děsí fakt že by mu tam asi jako drobnou protislužbu museli krmit slepice..... A takových příkladů je víc - v nedaleké obci zase ukrajinská maminka s dětmi odmítla ubytování v nabízeném bytě, protože měl prý nevhodnou dispozici - měla dvě odrostlejší děti a jedno mimino. A to prý často brečí a protože by pro ty dvě větší neměla samostatný pokoj, tak v nabízené garsonce prostě bydlet nemůže..... No řekněte sami - toto je chování lidí, kteří utíkají před válkou, nebo chování namyšlené fifleny?
A na závěr nelze nezmínit ještě jeden problém - ideologicko propagandistický. Na jednu stranu máme média plná zpráv o cenzuře a informační nesvobodě v Rusku, o tamnější mediální blokádě a informační, řekněme jednostrannosti. O zatýkání a odsuzování protiválečných demonstrantů. Dobře, nejspíš je to i pravda.
Potom je ale nutné říct, že naopak u nás jsou lidé, kteří přes všechno co se stalo, stále podporují Rusko a jeho požadavky, a mají je za legitimní. Osobně je to pro mně překvapivé, zvlášť v zemi která má také za sebou sovětskou okupaci, poté vydávanou za bratrskou pomoc spřátelených armád která nás pomýlené hlupáky zachránila před kontrarevolucí a občanskou válkou. Nesouhlasím s názory podporujícími Putina a současné Rusko, ale považuji za zcela nesprávné a nepřijatelné, aby byly takové názory kriminalizovány a aby sami soudci a státní zástupci vyhrožovali v médiích, jakou "pálku" dají každému kdo si dovoli veřejně podpořit Putina a Rusko. Potom nezbývá nic jiného, než zauvažovat o tom, o kolik a zda vůbec je náš režim lepší než Putinovské Rusko.....
Historie Ruska a Sovětského Svazu je podobně jako německá a pruská nebo třeba i americká spojená s dobyvačnými válkami. Pocit téměř neomezené moci až "velmoci" a s ní spojené beztrestnosti za libovolný skutek je svádivý. V minulosti to například Sovětský Svaz předvedl na invazích do svých vazalských zemí. Nejdříve do Maďarska a poté v roce 1968 k nám.
Následující fotografie asi kromě obyvatel Častolovic a okolí nikomu nic moc neřekne. Je na ní dnešní stav severovýchodního okraje městyse na výjezdu na Libel.
Před čtyřiceti lety, v roce 1981, to zde ale vypadalo trochu jinak. Pamětníci už asi tuší, kam mířím. Tehdy v sousedním Polsku byla obdobná "krize komunismu" jako předtím u nás nebo v Maďarsku. Ačkoliv většina obyvatel u nás v podstatě nic netušila a neměla tušit, další na dění v této době zapomněli a někteří si raději vůbec na nic pamatovat nechtějí, invaze "spřátelených armád" obdobných parametrů jako třináct let předtím u nás už byla nejspíš na spadnutí.
Doufám že si to pamatuji správně - detailní přesné časování těžko můžu hodnověrně potvrdit. Byl jsem tehdy dítě školou povinné a o tom co se děje jsem věděl houbeles. Ovšem vojenský tábor rozložený v tomto místě jsem přehlédnout nemohl. Jak se říkalo, údajně šlo o sovětskou armádu. Až o dekádu později, po sametu, mi došly možné souvislosti - že se asi jednalo o invazní pozici sovětské armády. Jednotek, jak se tehdy říkalo, dočasně dislokovaných na našem území v místech asi vzdálenějších od polských hranic, připravených na obsazování "neposlušného" Polska.
Obdobná vzpomínka se váže i ke druhé fotografii. Ani zde toho moc k vidění není. Je na ní písník, dnes už dávno vytěžené místo mezi Žďárem nad Orlicí, Lípou nad Orlicí, vesničkou Světlá a osadou Chotiv.Tehdy to zde vypadalo úplně jinak - místo vytěženého dolíku zde bylo nějakých deset - patnáct metrů písku a stál zde vzrostlý les. Ovšem les o kterém se vědělo že kvůli písníku bude zlikvidovaný. A tak posloužil také k vybudování vojenského tábořiště sovětské armády. A to se vším všudy - včetně okopů pro techniku, zákopů a bunkrů. Jako kluci jsme si sem po několik let chodili hrát "na válku". I zde se nejspíš jednalo o invazní tábor sovětské armády. Ale jak říkám - stoprocentně to tvrdit nemůžu.
Přidám ještě jednu vzpomínku z té doby. Je to silnice mezi Kostelcem a Doudlebami. Tehdy dostala nový asfalt. Ovšem bohužel krátce předtím, než se to začalo sypat v Polsku. A tak když sovětská (a možná i naše) armáda se začala přesouvat do svých invazních pozic na česko-polských hranicích, z nedávno opravené silnice se po průjezdu tanků, bévépéček a další pásové techniky stal pověstný tankodrom. Dodnes si pamatuji na kličkování auta mezi vytrhanými dolíky v asfaltu, tam kde asfalt zůstal se za autem prášilo jako na polní cestě, a na otcovy nadávky na ruský dobytek, který kvůli "vojenskému cvičení" zničil zánovní silnici.
S odstupem času se ukázalo, že nešlo o žádné "cvičení". Ale polské politbyro asi správně vytušilo, která bije a následující dění v Polsku mělo za následek, že připravovaná invaze spřátelených vojsk se nakonec nekonala.
Putinova původně blesková třídenní, možná týdenní "speciální vojenská operace" se táhne už téměř rok a výsledek je katastrofa. Pro Rusko i pro Ukrajinu. Jaký bude konečný výsledek si netroufám hádat. Budou to minimálně měsíce, spíš roky krutých bojů. Rusko umí efektivně bojovat pouze jediným způsobem - "nas mnogo". Jenže zde narazilo - Ukrajinců je sice statisticky méně, ale také docela "mnogo". Navíc odhodlaných. Mám tušení, že čím byl před půl stoletím pro Američany Vietnam, tím bude pro Rusy Ukrajina. USA i Rusko mají z minulosti bohaté zkušenosti s napadáním států, jejichž režimy byly nepohodlné jejich velmocenským státním zájmům. Pokud šlo o země malé, skutečně šlo o bleskovou operaci. Nepoměr sil byl jasný.
Američané ve Vietnamu ale narazili. To už byla země poměrně velká a lidnatá, podporovaná tehdejším Sovětským svazem a celým socialistickým satelitním blokem. Navíc vietnamské obyvatelstvo bylo v drtivé většině odhodlané se postavit na odpor a bojovat až do posledního dechu. Na rozdíl od amerických vojáků, kterým se vesměs zase tak moc válčit, trpět a umírat nechtělo. A tak po vyčerpání vojenských a ekonomických rezerv Američanům nebylo než stáhnout ocas a válku ukončit. Přesto se dá po půl století říct, že válka ve Vietnamu měla zřejmě zásadní vliv na další vývoj americké ekonomiky a USA ze z ní vlastně dodnes nevzpamatovaly. I Putinovské Rusko si s Ukrajinou zkrátka ukouslo moc velké sousto a teď se dusí.
Na druhou stranu se mi začíná zajídat současná propaganda. Ukrajinci jsou v ní líčení jako čestní hrdinové a obránci své vlasti, což je v pořádku. Ruští vojáci jsou bráni jen jako cíle, jako kdyby to ani nebyli lidi. Samozřejmě mě to nepřekvapuje, je to standardní válečná propaganda, která byla je a bude ve všech podobných konfliktech a na všech stranách a frontách.
Ne že bych se chtěl Ruska jakkoli zastávat, ale i ruští vojáci jsou lidi a ve většině nikdo z nich nikdy bojovat s Ukrajinou nechtěl. Ale prostě dostali rozkaz od Putina a museli. Pokud by tento konflikt eskaloval, klidně se to může stát i komukoliv z nás. Rozhodně bych nechtěl umírat jako ti obrázku:
V šoku, ohlušení a oslepení po výbuchu, s desítkami střepin v těle a s perspektivou několika desítek vteřin nebo možná minut "života" v kruté bolesti, než vykrvácí.
Další otázkou, která nemá jasnou odpověď, je další vývoj rusko - ukrajinské války. Z pohledu některých lidí by bylo nejlepší válku co nejrychleji ukončit i za cenu ústupků Rusku. Na jednu stranu to má zdánlivou logiku - válka by skončila, lidé by přestali umírat a trpět. Ale - nabízí se paralela s hitlerovským Německem. Tomu se také ustupovalo v naivní představě, že se tím zabrání válce. Takže si Hitler napřed obsadil Rakousko - nic se nestalo. Potom chtěl české sudety - dostal je včetně mezinárodního souhlasu. Za půl roku v rozporu se smlouvami obsadil i zbytek Česka - nic se vlastně nestalo. Potom následovalo Polsko, Francie a další menší země. Podobně fungovalo i předchozí Prusko - v podstatě historie sousedství s Pruskem je historií strachu, kdy sem Prušáci znovu vtrhnou a začnou loupit, vraždit a nebo si rovnou zaberou další kus území. A když se jim to náhodou nepovede, tak se stáhnou na původní hranici, budou to vydávat za "čestný" akt, vylížou si utrpěné rány a za pár let to zkusí znova. Proto si myslím, že současný vývoj je sice tragický a má za následek smrt, zkázu a utrpení, ale v případě jakýchkoli ústupků Rusku by to znamenalo jen jeho další povzbuzení k opakování dosavadního scénáře v horizontu dalších let. Můj názor je ten, že rozhodující slovo musí mít sami Ukrajinci. Dokud bude trvat jejich odhodlání se bránit, je nutné jim poskytnout veškerou dostupnou pomoc, jak humanitární tak i zbrojní. Je to náročné a drahé, ale pro nás je to zkrátka cesta nejmenšího zla. Ostatní scénáře jsou ještě horší a tragičtější.
Na druhou stranu je třeba se zamyslet i nad tím, zda dobývání území obsazeného Ruskem v plném rozsahu a za jakoukoli cenu má smysl, zda ponechání části obsazeného území Rusku by skutečně nebylo pro Ukrajinu svým způsobem lepší. Zda má smysl dobývat zpět trosky s možná i prorusky naladěným obyvatelstvem. Obnova zničeného území a jeho infrastruktury bude stát šílené peníze. A tak je otázkou, zda by takové zdánlivé "vítězství" Ruska nebylo oním pověstným "Pyrrhovým".
Samozřejmě je také nutné důsledně vzít v úvahu i fakt, jestli takový ústupek nepodpoří Rusko k tomu, aby zopakovalo "krymský" scénář a po další dekádě využité k dozbrojení to na Ukrajině zkusilo zopakovat znovu.
V každém případě je současná rusko - ukrajinská válka pro Rusko totálním debaklem a katastrofou. Jestliže ještě před rokem bylo Rusko vnímáno jako velmoc, dnes je jasně vidět že žádnou velmocí není a jeho vojensko - politické možnosti jsou daleko menší, než si zbytek světa do té doby myslel. Současné bombardování ukrajinských civilních cílů a energetické infrastruktury je jen projevem naprosté neschopnosti, zvrhlosti a zoufalství Putina a jeho režimu. Prostě se už na nic jiného nezmůže. Tedy kromě jaderné války......