V poslední době mi přijde docela zajímavé a poučné porovnat chování komunistických papalášů před pětatřiceti lety a dnešních "politických (j)elit". Začal jsem Jakešem a Fialou, dnes to zkusím s KSČ(M) a TOP09 a s jejich představiteli, panem Jakešem a Kalouskem. Možná vám porovnávání těchto dvou politiků přijde absurdní. Ale podle mého názoru mají mnoho společného, stejně jako jejich politické strany.
TOP09 stejně jako KSČ(M) se většině lidí zdají jako na pohled absolutně ideologicky rozdílné a tím nesrovnatelné. Ale já to tak nevidím. Stejně jako každá mince má rub a líc, nebo baterie či magnet má plusový a mínusový pól, jeden bez druhého nemohou existovat, tvoří společný celek a mají mnoho společných vlastností.
Především obě strany mají dogmatický ideologický základ a oběma musím díky tomu přiznat jedno veliké plus - že se tím ideologickým fundamentalismem nijak netají a prezentují ho bez toho, že by něco skrývaly. Každý tak ví, co vyznávají a jak asi budou reagovat na dané téma nebo problém. A to bez ohledu na volební výsledek.
Podobně je to i se vztahem k "nadřazeným celkům" - komunisté svého času lezli do prdele Moskvě, TOP09 stejně leze do prdele Bruselu.
Obě strany představují v současné době krajní, až extrémní názorový proud, který má podporu mezi veřejností na hranici volitelnosti, spíš až pod ní.
Obě mají také protěžovanou ženskou představitelku, které se dostává daleko větší publicity než by odpovídalo jejímu významu, vlivu rodné strany a jejím mentálním schopnostem. V případě komunistů to byla soudružka Marie Kabrhelová, u TOP09 je to Markéta Pekarová Adamová.
Mnoho společného mají i oba zmínění protagonisté svých politických stran. Především je to vztah veřejnosti k nim. Jakeš i Kalousek v zásadě dělí společnost na dvě části - malou část nadšených příznivců a zbývající velkou část veřejnosti, která je z hloubi duše nenávidí. I když v tom se možná mýlím - Jakeš byl nemalé části veřejnosti svého času pro srandu. U Kalouska tento "fun factor" chybí a u většinové společnosti vzbuzuje emoce úplně jiného druhu. Běžný občan má při jeho spatření a poslechu jeho komentářů spíš problém udržet obsah žaludku.
Oba se také vyznačují tím, že se podobně jako jejich rodné strany fanaticky drží příslušné ideologie. Poslouchat názory pana Jakeše na události z listopadu 1989 je zážitek a při jeho představách o použití jednotek Lidových milicí vyzbrojených samopaly proti demostrantům se mi ježily vlasy i chlupy a naskakovaly pupínky. Podobně i pan Kalousek je ideologicky v zajetí "topkařského" stranického fundamentalismu. A osobně nepochybuji o tom, že oba by v případě nutnosti, pokud by k tomu dostali příležitost, byli schopní "svou" ideologii prosadit i přes mrtvoly.
Oba zmínění politici také v podstatě nikdy nevykonávali žádnou normální práci - celý svůj život se věnovali pouze politické kariéře.
Na druhou stranu oba mají velmi zajímavé ekonomické názory, které stojí za zamyšlení. Pokud si totiž například pustíte Jakešovy vejšplechty z notoricky známého projevu na Červeném Hrádku, vynecháte ideologii, nebudete si všímat určité vidláckosti a komických přeřeků, soustředíte se na obsah a budete se věnovat především názorům na ekonomiku, dojdete k zajímavému výsledku - mnohé vize a názory prezentované tehdy Jakešem byly až překvapivě pravicové a dnes by se za ně ani TOP09 a Kalousek nemuseli stydět.
Podobně i před víc jak desetiletím prezentovaná Kalouskova důchodová reforma, byť z ní jako sláma z bot čouhal lobbing finančních společností těšících se na peníze svých "klientů" se v porovnání s dnešní fialovou realitou jeví jako svým způsobem sociálně citlivá a možná i geniální. Tvrdé zrušení "druhého pílíře" následujícími vládami bylo jednoduše opět ideologicky motivovaným nesmyslem, který ničemu neprospěl.
S trochou nadsázky, možná ne zas až tak velkou, se na věc můžeme podívat perspektivou jednoho z Murpyho zákonů:
Každý idiot, který odejde nebo je přinucen odejít ze své funkce, je obratem nahrazen jiným, zpravidla ještě větším".