Listopadové pindání

Článek byl původně vydán na Blogu v listopadu 2017

O údajné "nevděčností" českého obyvatelstva k českým i evropským politikům se píše na mnoha místech. Autoři vesměs tápou a nechápou. Třeba tady je k tomu zajímavý článek:

Pár úryvků pro pochopení:
"Česko se dostalo do pozoruhodné situace. Objektivně zažívá jedno z nejlepších období ve svých dějinách. Patříme mezi nejbezpečnější země celé Evropy. Máme nejnižší nezaměstnanost z celé Evropské unie. Jednu z nejrychleji rostoucích ekonomik. Nejmenší společenskou nerovnost. Teď už po dlouhé době jedny z rychle rostoucích platů. Jsme magnetem pro úspěšné lidi z jen o málo chudší sousední země. "

"Přesto zjevně společnost prochází érou jakéhosi druhu frustrace a nespokojenosti. Alespoň měříme-li ji výsledkem voleb, kde získaly víc než než polovinu hlasů protestní strany. Horší je, že nerozumíme příčinám té frustrace. Už delší dobu v Česku nevycházejí žádné pořádné průzkumy společenských nálad, z nichž by se ty příčiny daly vyčíst. Vedou se debaty o tom, jak se země čím dál víc otáčí ze Západu na Východ, ale nejsou podložené ničím jiným než vágními pocity a dojmy. Takže to končí povrchními spekulacemi o izolovaných sociálních bublinách, vlivu technologií a ruské propagandě."

Pokud to mám napsat natvrdo, mnohé z toho by platilo i o době před nějakými pětačtyřiceti lety. V době, známé jako normalizační. I tehdy jsme byli jednou z nejbezpečnějších zemí v Evropě. Z ekonomického pohledu se zde alespoň v porovnání s ostatními zeměmi komunistického bloku dařilo. Životní úroveň stoupala, všichni měli práci, všichni bydleli, neexistovali nezaměstnaní ani bezdomovci. Spotřeba masa, mléka, vajec, brambor, vše stoupalo o desítky procent ročně. Stejně jako výroba televizorů nebo automobilů. Těžba uhlí a výroba oceli jakbysmet. Tedy alespoň podle oslavných článků v Rudém Právu. Přesto byli lidé frustrovaní a nespokojení. Nespokojení s politickým vývojem, který jim strana a vláda vnutila a frustrovaní právě z jeho násilného prosazení. Právě pozitivním ekonomickým vývojem se vládnoucí věrchuška víceméně snažila obecnému lidu zacpat hubu. Dnešní vývoj v Evropské Unii má s tím "normalizačním" mnohé společné. Opět je nám všem násilně vnucována zvenčí politika a teze, o které tady nikdo nestojí. Opět sice máme materiální bohatství, ale stále více přicházíme o osobní, občanské i politické svobody. Opět máme formální vládu a parlament, které jsou ovšem stejně jako za normalizace, nebo možná ještě trefněji, za protektorátu, odsouzené k úloze "schvalovače" zákonů a nařízení přicházejících odněkud z nadřazeného centra. A je úplně jedno, zda tomu nadřazenému centru budeme říkat "úřad zastupujícího říšského protektora" nebo "nejvyšší politbyro ústředního výboru komunistické strany Sovětského svazu" a nebo "Evropský parlament" a "Evropská komise". Zkrátka - opět se rozhoduje nedemokraticky, bez ohledu na naše zájmy, na naše přání a na naše potřeby.

Ještě děsivější je věta: "Už delší dobu v Česku nevycházejí žádné pořádné průzkumy společenských nálad, z nichž by se ty příčiny daly vyčíst." To charakterizuje vše. Nejenom nálady, ale ani přání a potřeby lidí zde žijících nikoho nezajímají. Proto ani žádné průzkumy nejsou potřeba. O všem se rozhoduje ve zmíněných evropských institucích, a to většinou nedemokratickým, neprůhledným a silovým způsobem. Protože tam už je rozhodnuto dávno předem. Chováním evropských elit a jistého zřejmě pološíleného senilního staříka s mnohamiliardovým majetkem ve vztahu k uprchlické krizi zřejmě jen vše vyrcholilo a většině lidí (nejen) v Česku to otevřelo oči, podobně jako kdysi vpád "armád spřátelených zemí" v roce 1968. Ke konspiračním teoriím o vlivu světové plutokracie,o "Trilaterární komisi", o "Bilderbergu" nebo "iluminátech" zbývá jen krůček. Stejně jako ke ztrátě důvěry k institucím, které si s námi jen vytírají prdel.

A pokud jde o ten zmíněný materiální blahobyt? Ten dnes máme, a zítra mít nemusíme. Varováním může být obdobná optimistická fáze před deseti lety. Nakonec - dnešní svět je často přirovnáván k horní palubě Titaniku hodinu před potopením. Zdánlivě vlastně o nic nejde. Luxus všude okolo kam se podíváte, jídla je všude dostatek, pití taky, hraje hudba....... jen ta paluba je nějak čím dál víc nakřivo..... a socky v podpalubí začínají vyšilovat....... nevíte proč?

P.S.
Ještě jedna dodatečná poznámka. Dnešní situace není jen srovnatelná s invazí v roce 1968 a následnou normalizací. Možná je ještě horší. Komunistický totalitní režim si byl vědom toho, že masová podpora jeho politiky se zkrátka nekoná a konat nebude. A tak nechal většině obyvatel zadní vrátka. Zkrátka - ten kdo se nebude aktivně vzpouzet, bude poctivě pracovat a případně se věnovat nějakému neškodnému koníčku, bude mít od nás svatý klid. Později se tomu říkalo vnitřní emigrace. Dnešní evropský režim tuto možnost ani nehodlá dávat - eurounijní sociální inženýrství vleze za vámi kamkoliv, ať chcete nebo nechcete. A zkrátka vás přinutí nebo zničí. Nebo oboje najednou.
A pokud jde o pobyt sovětských vojsk na našem území - i ten byl od počátku označován jako DOČASNÝ. Na rozdíl od pobytu ilegálních imigrantů, kterých už je statisticky na počet obyvatel v Německu a dalších "starých" evropských zemích určitě víc než u nás kdysi ruských vojáků. A na furt.......