Článek byl publikován na Blogu v lednu 2018
Nehledejte za nadpisem nějaký hluboký smysl, větu jsem si prostě vypůjčil z jednoho z nejzpolitizovanějších dílů seriálu o majorovi Zemanovi :-)
Ale stejně mi to nedá, abych si do prezidentské volby nezašťoural. Před pěti lety jsem volit potetovaného pana France, protože představě, že TOHLE nás bude reprezentovat ve světě se prostě nedalo odolat :-) Dostal jen minimum hlasů a v prvním kole propadl. Letos jsem to pojal pragmaticky a podle předvolební kalkulačky jsem si zkrátka vybral kandidáta který mi názorově nejvíc vyhovoval. A to pana Hynka. Taky neuspěl. No nic. Ve druhém kole máme na výběr mezi pány Zemanem a Drahošem.
Těžká volba. Na jedné straně pan Zeman. Hlava, která je spíš než pomazaná vepřová, opatřená místo vytříbeným diplomatickým jazykem spíš tím nevymáchaným, plechová huba a neřízená střela. K tomu co chvíli nějaká ta viróza. Na straně druhé pan Drahoš. Evidentně vzdělaný a slušný člověk, ovšem s nulovými zkušenostmi v politice a dost nejasnými názory. A pokud náhodou nějaký jeho názor vyplul navenek alespoň náznakem, je to pro mě názor se kterým nesouhlasím. Hlavně je to ale s velkou pravděpodobností člověk, který určitě umí řešit vědecké problémy. Možná je dobrý i v získávání grantů, jak někde jedovatě komentují. Ale je tohle kvalifikace pro dobrého státníka? Obávám se, že pokud dojde na nutnost závažných rozhodnutí, selže.
Zkusme se podívat opět do minulosti. Například na porovnání třeba pánů Edvarda Beneše a Václava Havla. První je dnes celkem kontroverzní osobností a mnozí mu vyčítají kdejaké pochybení. Zajímavé je, že obyčejní lidé Edvardu Benešovi nevyčítají celkem nic a kritika se valí spíš z oficiálních a intelektuálních kruhů, chcete-li, z té tisíckrát omleté "pražské kavárny". Naopak Václav Havel je jejím miláčkem, modlou všech "sluníčkářů" a guruem "pravdoláskařů". Ale obyčejný lid už pomalu přešel od bezvýhradné podpory k celkem indiferentnímu názoru, pokud ne rovnou k jeho odmítání. Hlavní rozdíl mezi nimi je ale v době, ve které žili a v rozhodování, jaká museli udělat. Beneš musel za svého prezidentování učinit několikrát závažná rozhodnutí, které měly zásadní vliv na celou zemi a její obyvatelstvo. A to často i negativní. Pana Havla bych s odstupem hodnotil jako člověka, jehož hlavní prezidentskou činností bylo usmívat se, reprezentovat, nikoho nenaštvat, přikyvovat a podepisovat. Ale zkuste si přestavit, že by pan Beneš byl prezidentem v době Havlově. Asi by byl dodnes miláčkem všeho národa. A zkusme si přestavit, že naopak Havel by byl prezidentem v době Benešově a musel činit stejně závažná a kontroverzní rozhodnutí. Netroufám si hádat, jak by to dopadlo. Ale tuším že se svou "pravdou a láskou" by proti Hitlerovi a Stalinovi taky asi daleko nedošel.
Pohled do minulosti číslo dva. Blíží se začátek druhé světové války a premiérem Velké Británie se stává Neville Chamberlain. Vzdělaný, elegantní pán, s vystupováním přiměřeným jeho stavu a úřadu. Dokonalý reprezentant. Jeho dosavadní životní i politickou kariéru lze hodnotit veskrze kladně. Výkonný ředitel prosperujících společností, poté dlouholetý ředitel birminghamské nemocnice. Zakladatel Birminghamské univerzity. Také byl ministrem zdravotnictví, jeho zásluhou byl snížen důchodový věk a zavedena renta pro pozůstalé po zemřelých dělnících. Jako premiér ještě stačil prosadit zákony zlepšující podmínky pracujících a snižující délku pracovní doby pro ženy a děti. Svět by na něj vzpomínal nejspíš jako na slušného, dobrého a ctnostného člověka, téměř snad i dobrodince. Nebýt právě jeho jmenování premiérem Velké Británie. Nebo pokud by jím byl jmenován v jiné době, než v roce 1937.... Jeho zahraniční politikou totiž byl "appeasement". Snaha za každou cenu zabránit válce. I za cenu ustupování Adolfu Hitlerovi a nacistickému Německu. Možná to vůbec nemyslel špatně. Dvě desetiletí po skončení první světové války byly její hrůzy ještě v živé paměti a tak bylo pochopitelné, že se asi snažil ochránit svou zemi od opakování něčeho podobného. Jenže se mu to nakonec stejně nepodařilo. Válka stejně nakonec přišla. A pro historii se stal aktérem Mnichovské dohody, symbolem zrady, slabosti a zbabělosti. Symbolem člověka, který se zaprodal ďáblovi.
Chamberlain v roce 1940 odstoupil, byl nahrazen Winstonem Churchillem. V podstatě člověkem se svérázným chováním, rozhodně ne uhlazeným, podle dnešních měřítek možná i alkoholikem a psychopatem. Během své vojenské kariéry údajně prováděl až nesmyslné nebezpečné akce, ze kterých ale vždy vyšel nezraněn. Jako ministr vnitra prý osobně zabránil hašení obléhané hořící budovy obsazené anarchisty, které tak postavil před volbu se buď vzdát, nebo uhořet. Ve dvacátých letech obdivoval Mussoliniho, poté ve svých politických funkcích například tvrdě bojoval proti nezávislosti Indie. Po podepsání Mnichovské dohody premiérem Chamberlainem pronesl větu " Británie měla na výběr mezi válkou a hanbou. Zvolila hanbu a bude mít válku." A válka neodvratně přišla. Poté proslul známou větou o dřině, potu, krvi a slzách. Když si na Wikipedii projdete curriculum vitae obou těchto politiků, dokážete si nejspíš živě představit, jak by v očích dnešní "pražské kavárny" a vůbec dnešního evropského establishmentu vypadal takový pan Chamberlain. A jak by skončil Churchill...... :-)
A nyní je nutné si položit zásadní otázky. Jak by dopadla Velká Británie v roce 1940, pokud by tehdejší premiér Chamberlain neodstoupil z funkce kvůli zdravotní indispozici? Nebo pokud by místo Churchilla byl premiérem zvolen lord Halifax (jak se údajně uvažovalo), u nás nechvalně známý svou angažovaností kolem Mnichovské dohody? A jaká doba čeká nás? Doba klidu, stability a bezstarostného blahobytu? Nebo doba plná chaosu, problémů, historických zvratů a nebezpečí? Jakého prezidenta potřebujeme? Slušného, vzdělaného, uhlazeného a..... A to je asi tak všechno? Nebo kontroverzního, svérázného, ale skutečného "státníka" schopného provést Česko neklidnou a nebezpečnou dobou s nejmenšími škodami ? Fčíl mudrujte.....
Dodatek 28.1. 2018
Máme po volbách. Původně jsem panu Zemanovi předpovídal vítězství spíš drtivé. Realita je ale poněkud jiná a bylo to sice opět vítězství, ale o prsa ukrajinské feministické aktivistky :-)
Prvním důvodem je asi moje bydliště. Přece jen souboj mezi Zemanem a Drahošem byl souboj mezi venkovem a metropolí. A tady na "vidlákově" je velká většina lidí pro Zemana. Ale je jasné že v Praze to nejspíš vidí jinak.
A navíc si za velkou část své "nepopularity" může Miloš Zeman sám, svým vlastním vidláctvím a aférami. A že jich za posledních pár let bylo. Počínaje "kundou sem, kundou tam" - a když po něm potom jedna vystartovala doopravdy, tvářil se na to docela vyděšeně. Ovšem právě tuto aféru bych mu vyčítal ze všeho nejméně. Protože když jsem ze zpráv slyšel "pussy rijot" asi tak padesátkrát denně, nic se nedělo. Ale když to Zeman potom řekne hezky česky, najednou je oheň na střeše. Přitom neřekl nic, co by nebyla pravda a vlastně jen to že "král je nahý". Ale na druhou stranu průsery typu Peroutkova článku, nebo zcela zbytečných a nesmyslných obstrukcí se jmenováním profesorů, akademiků nebo soudců mu určitě popularity nepřidaly. A spolehlivě odradily nemalou část lidí.
Nakonec za Zemanovo vítězství může z nemalé části i politika EU, která spoustu lidí štve natolik, že jsou ochotni přehlédnout i evidentní Zemanovy nedostatky, jen aby se do důležité ústavní funkce nedostal prounijně smýšlející člověk.
Takže nakonec to měl Miloš s velkou dávkou štěstí a je to pro něj rozhodně varovně zdvižený prst.
Na druhou stranu - problém našich voleb je právě ve vyhrocených emocích. I když jsem nakonec zvolil pana Zemana, vůči jeho protikandidátovi panu Drahošovi necítím žádný odpor nebo dokonce nenávist. Zkrátka jsem jen zvolil kandidáta, který mi názorově více vyhovoval. Když už máme přímou volbu prezidenta jako v Americe, možná by bylo dobré zavést ještě funkci viceprezidenta. Nakonec, Zemanovi nohy už moc neslouží a určitě by se mu hodil někdo, kdo se bude tvářit vlídně, slušně, a část jeho oficialit by oběhal za něj, třeba i za poloviční plat :-)
Dodatek srpen 2020
Utekly dva roky a pomalu začíná být prostor pro hodnocení presidentování pana Zemana. No, žádná sláva to není a podobně jako kdysi pan Hácha nebo soudruh doktor Husák se stává parodií sama sebe. Bezvýznamnou směšnou figurkou která už prakticky nikoho nezajímá.
Pan Kryl v úvodu jedné své písničky říká, že úlohou osobnosti v dějinách je zemřít nebo nechat se zabít dříve, než stačí odvolat. Podobně by se dalo říct, že úlohou politika je odejít z nejvyšších funkcí dříve, než zastávaný úřad i sám sebe totálně zesměšní a ztrapní.