Souhrn z článků publikovaných na Blogu v letech 2014 - 2016
Pravda je v některých případech velmi subjektivní záležitostí a dokonalým příkladem je právě rozdíl mezi poválečnou pravdou českou a německou. Nijak nezastírám, že i moje následující řádky jsou dost možná subjektivní a názorově jednostranné. Ale nemůžu si pomoct - existují slova, na které nelze nereagovat. Jsou to například i slova paní ministryně Válkové (pozn - 2016) a následně i článek na tomto blogu: http://nazory.aktualne.cz/co-rekla-valkova-tak-hrozneho-ze-ji-myji-hlavvu-pravdu/r~27964494b4cf11e3a81d002590604f2e/?utm_source=centrumHP&utm_medium=dynamicleadbox&utm_campaign=B&utm_term=position-18V posledních letech se stal módou doslova podlézavý přístup k sudetoněmecké otázce, kdy je moderní plivat na všechno české a Němcům se pokorně omlouvat. Osobně tento přístup nehodlám sdílet a lidi kteří se tak chovají, považuji za vlastizrádce.
Jistě, tato otázka není jednoduchá a nemá ani jednoduché řešení. Na jednu stranu není problém navštívit například i zde, v Orlických horách, pozůstatky sudetských osad, které po válce byly vysídleny. Ze kterých nezůstalo buď vůbec nic nebo jen několik chalup.
Jednou z nich je například osada Kamenec (Rassdorf) mezi Zdobnicí a Luisiným údolím v Orlických horách.
Asi těžko najdete v Orlických horách strašidelnější a depresivnější místo. Tam, kde před třičtvrtě stoletím stála horská vesnice a žily desítky obyvatel, dnes zůstalo pár chalup v centru u silnice. Zbytek buď vůbec přestal existovat, nebo jen v podobě zbytků zdí zarostlých dnes už vzrostlým lesem. Nebo tam, kde se zachovaly louky, v podobě obdélníku tmavší trávy v místě bývalé chalupy.
Jistě vás zde napadne myšlenka, zda se právě tito lidé skutečně natolik provinili, že museli odejít ze svých domovů, často v místech kde nikdo jiný ani nechtěl žít a navíc jejich odchod provázely dramatické okolnosti a nesmyslná msta.
Ano, i v tom případě se někdy dělo bezpráví a je v pořádku, když se to připomene. Ovšem samotný poválečný odsun sudetských Němců byl důsledkem, který měl jednoznačnou příčinu. Příčinu, na kterou se dnes často a ochotně zapomíná, protože se prosudetským usmiřovačům nehodí do krámu. Tou příčinou byla masová podpora nacistického Německa ze strany sudetských Němců, aktivní snaha o rozbití demokratické Československé republiky, ozbrojené útoky teroristických bojůvek Freikorpsu na české úřady, policii, četnictvo, i obyvatelstvo. A především potom bezprecedentní zločin v podobě odtržení jedné třetiny československého území, jeho přičlenění k Německu a vyhnání stovek tisíc etnických Čechů.
Vítání Hitlera sudetskými Němci v Králíkách po záboru českého pohraničí Německem
Dále se často zapomíná, že téměř všichni sudetští Němci po ukončení druhé světové války nebyli občany Československé republiky. Proč? Protože po odtržení Sudet se vzdali československého občanství a dobrovolně, často i s nadšením se stali občany Třetí Říše. Osud se jim za tuto hloupost "odměnil" víc než krutě. Většinu mužů Hitler poslal chcípnout na východní frontu. Po válce zbylí sudetští Němci nebyli občany Československé republiky, byli občany Německa, nepřátelského poraženého státu a jejich majetek na území ČSR byl zabaven na úhradu válečných škod. Navíc museli snášet mstu, bezpráví, a někdy i teror ze strany českých "naposledníchvílitaky odbojářů". I to je bohužel pravda.
Dále je nutné připomenout další historickou souvislost, kterou byly plány nacistických pohlavárů s českou zemí a jejím obyvatelstvem. Následující stati jsou výňatky z projevu zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha dne 2. října 1941 v Černínském paláci:
Východní prostory, jež jsou zčásti osídleny Slovany, to jsou prostory, kde je třeba vědět, že dobrota bude chápána jen jako slabost, to jsou prostory, kde sám Slovan vůbec nechce, aby se s ním zacházelo jako s člověkem rovnoprávným, a je zvyklý, že pán si s ním nezadává. To jsou tedy prostory, které máme nyní na východě vést a udržet. Jsou to prostory, v nichž musí jednou vládnout německá horní vrstva, po dalším vojenském vývoji budou sahat až hluboko do Ruska, až daleko k Uralu; tyto prostory musí být naší surovinovou základnou, jejich obyvatelé se stanou pracovníky pro velké, i kulturní, úkoly, a mám-li to říci docela drasticky, musí nám sloužit jako otroci. Jsou to prostory, s nimiž budeme vlastně nakládat, jako když se obepíná nová země na pobřeží hrází, tím způsobem, že se tam na východě vybuduje ohromný val z branných rolníků, aby se toto území už jednou uzavřelo proti bouřlivému přívalu z Asie, pak bychom je rozdělili příčnými valy, tuto půdu bychom postupně pro sebe získávali tím, že na okraji vlastního Německa, jež je osídleno německou krví, se pomalu bude vysouvat vždy jeden německý val za druhým, abychom tak postupovali s německým osídlováním na východ prostřednictvím německých lidí, kteří jsou německé krve. Z tohoto hlediska je třeba vidět všechny úkoly na východě, které tam musíme splnit.
A nyní, pánové, několik myšlenek o konečném řešení. Musí s sebou přinést toto: Tento prostor musí být jednou definitivně osídlen Němci. Tento prostor je srdcem říše a nemůže trpět, to ukazuje německý vývoj v historii, aby z tohoto prostoru přicházely znovu a znovu rány dýkou proti říši. Nechci však snad říci o konečném poněmčení tohoto prostoru: pokusíme se tedy teď podle staré metody poněmčit českou verbež, nýbrž říkám docela střízlivě: začíná to věcmi, s nimi můžeme už dnes maskovaně začít. Abychom získali přehled o tom, co z lidí v tomto prostoru je schopno poněmčení, musím provést soupis v rasově národnostním smyslu. To tedy znamená, že musím získat nejrůznějšími metodami, nejrůznějšími oklikami příležitost, abych jednou ohodnotil veškeré obyvatelstvo z hlediska rasového a národnostního. Ať už pomocí rentgenu, prohlídkami ve škole, nebo tím, že rasově přezkoušíme mládež při zdánlivém uložení pracovní služby. Musím mít celkový obraz národa a pak mohu říci, tak a tak vypadá obyvatelstvo. Jsou to takovíto lidé: jedni jsou dobré rasy a dobře smýšlející, to je pak jednoduché, ty můžeme poněmčit. Potom máme ostatní, co stojí na opačném pólu: jsou to lidé špatné rasy a špatně smýšlející. Ty musíme dostat ven. Na východě je hodně místa. Uprostřed zůstává střední vrstva, kterou musím přesně vyzkoušet. V této vrstvě jsou dobře smýšlející lidé špatné rasy a špatně smýšlející lidé dobré rasy. U těch dobře smýšlejících špatné rasy se to asi musí udělat tak, že je nasadíme do práce někde v říši, jinde a budeme se starat o to, aby už neměli děti, protože je nechceme v tomto prostoru dále rozvíjet. Ale nesmíme je odradit. To vše je řečeno jen teoreticky. Pak zůstávají špatně smýšlející lidé dobré rasy. Ti jsou nejnebezpečnější, poněvadž je to rasově dobrá vůdcovská vrstva. Musíme uvážit, co s nimi uděláme. U jedné části špatně smýšlejících lidí dobré rasy nezbude nic jiného, než se pokusit usídlit je v říši, v čistě německém prostředí, poněmčit je a převychovat jejich smýšlení nebo, když to nepůjde, postavit je nakonec ke zdi; poněvadž vystěhovat je nemohu, neboť by tam na východě vytvořili vedoucí vrstvu, která by se postavila proti nám.
Tolik z Heydrichova projevu. Některé jeho další zde neuvedené pasáže také stojí za připomenutí, už jen kvůli chování dnešní EU. O nich někdy příště. Pokud by se tyto plány podařilo dokončit, jak by asi vypadalo obyvatelstvo české kotliny dnes?
Byl bych nerad, aby to vypadalo jako podněcování nenávisti k jednomu národu nebo etnické skupině. Je jasné a já to uznávám, že osud sudetských Němců byl více než krutý. Ale, bohužel, oni sami udělali ze Sudet sud střelného prachu a potom zkoušeli škrtat sirčičkama. Říká se, že historii píšou vítězové. A Němci válku prostě prohráli.....
Nelze nepřipomenout i přístup například Poláků. Etničtí Němci byli z Polska vysídleni stejně jako od nás, přitom je zde jeden zásadní rozdíl - zatímco Česko bylo vždy Českem a sudetští Němci byli českými občany německé národnosti, dnešní Polsko leží z velké části na historickém německém území. Přitom Polsko a Poláci jakékoli nároky německých vysídlenců odmítají a těžko by se zde našla byť jen malá část polského obyvatelstva, která by ve vztahu k Německu provozovala rektální akrobacii podobně jako nemalá část českých "elit".
To má i jedno vysvětlení, které je obecně známé - velká část porevoluční "pravdoláskařské" nomenklatury byla finančně podporována z Německa.
A hlavně - zatímco z české strany za poslední čtvrtstoletí odešlo už neuvěřitelné množství omluv a sypání popelu na hlavu za odsun se stalo téměř normou, omluvu ze strany sudetských Němců jsem ještě neslyšel ani jednu. Ani jednou jsem neslyšel z úst nějakého sudetského Němce, že by veřejně prohlásil něco jako "omlouváme se za to, že naši předkové byli idioti, podporovali Hitlera, přispěli k rozbití a zničení demokratického Českoslovanska, ukradli třetinu Čech, vyhnali z nich české obyvatelstvo a připojili je k Německu".
A o to právě jde - zatímco v sousedním Polsku má jakákoliv zmínka o nějakém "protiněmeckém bezpráví" za následek okamžitou a tvrdou reakci, my se stále jen omlouváme, omlouváme a omlouváme. Místo reciproční omluvy ale z německé strany přichází jen stále tvrdší nacionalismus. Každý náš projev dobré vůle je vykládán jako slabost a následují ještě tvrdší útoky a požadavky. A tudy vážně cesta k usmíření nevede.
Bohužel, navíc dnes žijeme v době, kdy regály knihkupectví přetékají literaturou o hrdinných vojácích Wehrmachtu, statečných příslušnících waffen SS a na nejrůznější dokumenty o Hitlerovi se můžete dívat několikrát denně v televizi. Sjezdy sudetoněmeckých krajanských spolků se dostávají do českých hlavních televizních zpráv. Až mám pocit, že Hitlerovi a nacistické říši se i třičtvrtě století po smrti dostává takové popularity, jako nikomu jinému. Vlastně se mu ta "tisíciletá říše" alespoň ve virtuální podobně snad i podařila.
O českých odbojářích, kterých mimochodem nebylo zase tak zanedbatelně málo, se nedozvíte téměř nic. Výročí Mnichovské dohody, vzniku protektorátu nebo významnějších odbojových akcí se téměř nepřipomínají. V kinech a v televizi se naopak objevují filmy na téma "jak zlí češi po válce nakopali ubohým hodným němcům prdele", a to ještě v tom lepším případě. V tom horším jsou to filmy o významných českých osobnostech, například o Janu Masarykovi, pojatých ve stylu "nachčijeme na vaše hroby". Mám z toho pocit, jako když ti Heydrichovi "rasově čistí dobře smýšlející" ovládli většinu české politiky, kultury a mediální scény.
Možná není náhodou, že se tak děje v době, kdy umírají poslední lidé, kteří druhou světovou válku zažili osobně.