Rozhledny jsou fenoménem poslední doby. Rostou téměř jako příslovečné houby po dešti. Můžeme se sice zamýšlet nad financováním jejich stavby pocházejícím vesměs z evropských dotací a nad efektivitou využití dotačních peněz na stavby typu rozhleden, cyklostezek a načančaných náměstí, právě v době kdy naší zemi zoufale chybí dálnice a silniční obchvaty obcí, silnice připomínají často spíš tankodromy a o železnici nebo ostatní veřejné infrastruktuře darmo mluvit. Na druhou stranu ale alespoň máme nějaké zajímavé turistické cíle. Protože jsem zjistil, že aktuální seznam nebo dokonce podrobnější popis rozhleden na Podorlicku a okolí vlastně neexistuje a výlety na rozhledny často spojené s vysíláním (poslední dobou především na PMR) jsou mou oblíbenou činností, nabízím následující popis.
Zatím není zdaleka kompletní. Těch rozhleden je totiž tolik, že se naráz oběhat prostě nedají :-) Něco je jen výcuc z veřejně dostupných informací, další popis, vlastní postřehy a fotky přidávám podle možností. Následující stránka je proto spíš dlouhodobý projekt.
Rozhledna stojí kousek za obcí na zalesněném návrší, rozhled do okolí je z ní i přes malou nadmořskou výšku docela dobrý. Nýtovaná konstrukce z ocelových profilů, dřevěné schody a podlahy. Vstup je volný, parkování cca 100m od rozhledny.
Vznik rozhledny je docela zajímavý. Původně zde byly už v devadesátých letech postaveny celkem čtyři větrné elektrárny. Jenže pro technické problémy a nedostatky nikdy nebyly zkolaudovány a spuštěny, nakonec došlo k demontáži, aniž by byly používány. Jeden tubus zůstal zachován (na prvních dvou obrázcích) a byl přestavěn na rozhlednu.
Z budovy původní transformovny a technického zázemí elektráren vzniklo turistické centrum.
Parkoviště je asi 200m od rozhledny, přístup k ní je po cestě se zákazem vjezdu. Vstup na rozhlednu je volný.
První fotky pocházejí z výstavby rozhledny.
Vstup na rozhlednu je volný, turniket na vstupu slouží pouze k počítání návštěvníků.
Rozhledna stojí v docela slušné nadmořské výšce, ale problém je v okolních kopcích, které ji převyšují. proto z ní zas tak bůhvíjaké vzdálené rozhledy nejsou. Podobně nelze počítat ani s "rádiovým" využitím.
Rozhledna má také další problém - provázanost s místním lyžařským a ubytovacím areálem. Ten je v současné době nefunkční a návštěvník rozhledny záhy získá pocit, že přišel navštívit onu cimrmanovskou "hospodu na mýtince".
V Olešnici rovněž chybí parkovací kapacity a jakákoli další infrastruktura. Místo nich najdete výhružné cedule. Vůbec i celé Orlické hory působí na návštěvníka pocitem, že je zde jako turista nechtěným vetřelcem. Pokud chcete zažít pocit, že o Vás jako návštěvníka ( a vaše peníze) někdo stojí, musíte přejet do sousedního Polska.
Návštěvník proto z Olešnice nutně odjíždí s pocitem, že tato rozhledna je vlastně jakýmsi nechtěným dítětem a že zde není vítán.
Rozhledna primárně slouží jako telekomunikační bod. Příjezd autem je možný až pod rozhlednu, ale kapacita parkoviště je omezená. Vstupné 30Kč, otevírací doba na obrázku.
Nejbližší větší obcí jsou Přepychy, známé pořádáním burzy. V blízkosti rozhledny se nachází poutní místo Dřízna, ve vzdálenějším okolí je například zámek Opočno.
I přes nevelkou nadmořskou výšku je z rozhledny výborný výhled všemi směry.
Rádiově je dobře použitelná pro PMR, na CB a některých dalších pásmech je bohužel znatelné rušení od instalovaných telekomunikačních technologií.
Areál je kulturním a společenským centrem obce.
Stojí v místě, kde byl kdysi skuhrovský hrad.
Rozhledna, stejně jako areál kolem ní, je volně přístupná. Okolní kopce jsou ale vyšší, proto je z ní rozhled jen po Skuhrově a nejbližším okolí. Rovněž žádné rádiové zázraky se zde nekonají.
Rozhledna byla postavena společně s turistickou chatou, tehdy nazvanou jako Kramářova, v roce 1932. Její další osudy byly docela zajímavé, za 2.sv. války sloužila i vojenským účelům a chata jako rekreační a rehabilitační středisko Luftwafe.
Na obrázku je pohled z dálky, první co z rozhledny uvidíme při příchodu nebo příjezdu po silnici. Parkování je možné na centrálním parkovišti na mezivrší, asi čtyři kilometry od rozhledny. K ní je potom možné dojít po silnici do celkem mírného stoupání, nebo trochu náročnější cestou po zelené turistické cestě. Nebo je samozřejmě možné dojet až přímo k rozhledně autem. Parkování je okolo horské chaty nebo kousek vedle na parkovišti zdarma (zatím), ale je nutné počítat s omezenou kapacitou, v turisticky atraktivních termínech silně nedostatečnou.
Na dalším obrázku je už rozhledna z blízka:
Na dalším obrázku je otevírací doba rozhledny:
Dostat se na rozhlednu ale není zas úplně jednoduché.
V bufetu dostanete za vstupné 40,-Kč žeton, který vhodíte do turniketu na vstupu. Ale pozor, ať nedopadnete jako já - turniket je dost malý a blbě pootočený, a pouští opravdu jen o jednu šprušli - takže jsem nakonec stejně zůstal stát před ním. A nakonec ho musel podlézt :-)
Cestou po schodišti si můžete prostudovat podrobnosti o stavbě a historii rozhledny. Poslední obrázek je potom ze samotné vyhlídkové plošiny.
Rádiově je kóta trochu náročná, v místě je vojenské telekomunikační středisko a nedaleko další stožáry profesionálních služeb, radioamatérské převaděče, CB opakovač, rozhlasové a televizní vysílače.... I když je jinak tato kóta teoreticky otevřená, s takovým Baofengem skoro určitě nikoho neuslyšíte. Nejlepší je asi přesun na nedalekou kótu Bradlo, kde to také docela "chodí" a už je od toho všeho brajglu dostatečně vzdálená.
Velká Deštná je s 1115m/n.m. nejvyšší horou Orlických hor. Vrchol je ale poměrně plochý a porostlý vegetací, výhled z něj je proto omezený.
Začátkem devadesátých let na něm pionýři (podle jiných pramenů skauti) postavili jednoduchou dřevěnou rozhlednu, která je na prvním obrázku. Její životnost ale byla v horském klimatu omezená. Po několika letech byla postavena podruhé v podobném provedení, ale bylo jasné že nepůjde o dlouhodobé řešení.
Proto bylo rozhodnuto o výstavbě klasické rozhledny. Mluvilo a psalo se o ní už delší dobu, ale problém byl jednak ve financování a také v legislativě a byrokracii. Asi by bylo vše zdárně vyřešeno, pokud by rozhledna zároveň fungovala jako BTS nějakého telefonního operátora a telekomunikační bod. To si ale nepřál majitel pozemku - z pochopitelného důvodu. V místě se široko daleko nenachází elektrická síť.
Druhým problémem byla zřejmě i zmíněná byrokracie. Zatímco v "devadesátkách" to šlo s "pionýrskou" rozhlednou stylem "chceš to ? -tak to prostě postav!", dnes se to neobejde bez stohu nejrůznějších stanovisek, povolení a potvrzení, včetně snad i meteorologů a řízení letového provozu.
Nakonec ale bylo vše zdárně vyřešeno k výstavbě došlo za pomoci zmíněných evropských dotací.
Zde už byly vybetonované základy a pokračovalo se hrubou stavbou
Na posledním obrázku je už hotová rozhledna. Vstup je volný.
Příjezd autem je možný nejblíž na parkoviště v Luisině údolí, odkud je to na rozhlednu asi 2,5km poměrně strmým stoupáním. Druhou možností je zaparkování pod Masarykovou chatou. Z tohoto parkoviště je přístup pohodlnější, po asfaltové cestě, se strmým stoupáním jen v počáteční části. Dále je to spíš pohodlná hřebenovka. Trasa je dlouhá si čtyři kilometry. Problém je v nedostatečné kapacitě obou parkovišt, v turistické sezóně spíš zoufalé.
Rádiově je tato kóta a rozhledna perfektní, je to nejvyšší místo Orlických hor a zároveň s absencí jak elektrických rozvodů, tak i jakékoli telekomunikační technologie. Trochu problém je jen turistický provoz.
Příjezd autem je až pod rozhlednu, která stojí vedle silnice a pod rozhlednou je parkoviště, včetně kiosku, toalet a dětského hřiště. Rozhledna se od jara do podzimu stává cílem turistů a výletníků z širokého okolí.
Oficiální webové sránky rozhledny jsou www.vrbice.info
Na posledním obrázku je fotka z roku 2005, z výstavby rozhledny.
Rozhledna se nachází na polské straně hranice, z české strany je téměř neviditelná. Vstup je volný.
Stojí v místě, kde se na původně německém území nacházela turistická chata s malou rozhlednou, která zanikla po druhé sv. válce a v místě jsou dodnes patrné její pozůstatky.
Na rozhlednu lze dojít pěšky nebo dojet na kole, autem se z naší ani polské strany do blízkosti rozhledny dojet nedá.
Samotná kóta Vrchmezí se nachází na české straně hranice, zde je památník návštěvy císaře Josefa II. Často zde obchází turisté marně hledající rozhlednu a bez nasměrování ji možná vůbec nenajdou....
Na dalším obrázku jsou základní informace z panelu před rozhlednou:
V přízemí rozhledny je obsluha, prodej vstupenek a infocentrum.
Ještě pohled od východu:
Zpět