Veřejným míněním i mediálnim prostorem poslední dobou hýbe případ, kdy na internetu bylo zveřejněno video z teroristického útoku v australském městě Christ Church. Jeden z diskutujících tento útok okomentoval větou, která je jistě pro každého slušného člověka poněkud těžko pochopitelná. Na druhou stranu za tento výrok dostal šest let vězení natrvrdo. A tento trest se nejen mě, ale i mnohým dalším zdá nepřiměřeně přísný. Ukazuje totiž v plné nahotě na několik absurdit s tím spojených.
Především - podobné žvanění a hloupé komentáře nejsou ničím výjimečným v podobě příslovečných "hospodských keců". Ať má na ně a na jejich autory názor jaký chce kdo chce, prostě se tak děje v masovém měřítku. Je ovšem přece jen trochu rozdíl ve žvanění u piva a v psaní na jakoukoli veřejnou platformu. To je nutné si uvědomit a mnohým komentátorům tento rozdíl uniká.
Už za komunistů se říkalo:
A ono něco říct a něco napsat na internet je přece jen zásadní rozdíl, i když to třeba na první pohled nepřijde. Znamená to "napsat a podepsat".
Potom je ještě další problém a to je veřejný důsledek. Pokud by se podobným komentářem nikdo nezabýval, pravděpodobně by si ho přečetlo pár desítek (stovek?) návštěvníků těchto stránek, druhý den by zapadl do internetové žumpy a nikdo by po něm ani nevzdechl. Místo toho je v médiích plno příspěvků o strašlivém zločinu, pravděpodobně majících za účel zastrašit a varovat případné následovníky. Především ale v nich je citováno doslovné znění tohoto příspěvku. A zatímco jeho autor za něj dostal šest let vězení, ti co masově tento komentář opakují, nijak potrestáni nejsou, i když jeho přesné znění šíří mezi miliony diváků, čtenářů a posluchačů. Těch šest let vězení je na první pohled také poněkud přestřelených, jiné podobné kecy jsou trestány jako přestupky, pokud dojde na trestný čin, končí to podmínkou, pokutou nebo veřejně prospěšnými pracemi. Jako příklad se dává obdobný komentář o plynu a jisté školní třídě, potrestaný řádově mírněji. Případně fakt, že jistý "němec afrického původu", který před dvěma lety znásilnil a oloupil u Litoměřic šestnáctiletou dívku, dostal za tento čin čtyři roky. Zde dostal autor výroku šest let za sedm hloupých slov, možná víceméně jenom za dvě, protože zbylá druhá věta podle mého názoru ani podporou terorismu není.
A o tom to celé je - pachatel se podle mínění orgánů činných v trestním řízení a poté i soudu dopustil poměrně přísně trestaného činu - podpory terorismu, zatímco v jiných případech je právní kvalifikace úplně jiná a podstatně mírnější. Pro běžného člověka jde ale o v podstatě stejný čin a tak by očekával i obdobný trest. Po pravdě - šest let vězení mi skutečně ani v tomto případě nepřijde adekvátní za jeden internetový komentář, to by odpovídalo spíš skutečnosti, kdy pachatel sice sám není terorista, ale s takovou skupinou nebo jednotlivcem aktivně spolupracuje, poskytne úkryt, peníze, zbraně, výbušniny, atd, prostě poskytne takovouto podporu a tím se na případném teroristickém činu nepřímo podílí. Za blbé kecy v internetovém komentáři je to opravdu nepřiměřené. Mám z toho celkem pocit, že soudci kteří se na tomto rozsudku podíleli, se právě zařadili v jeden šik s takovými právnickými esy, jako byl JUDr Urválek, nebo JUDr Brožová-Polednová.
Když jsem nastoupil po vyučení do prvního zaměstnání, bylo to pár let před "vítězným listopadem", nijak jsem se netajil se svým ne příliš lichotivým názorem na socialismus a komunisty. Krátce nato si mě vzal jeden ze spolupracovníků stranou a vysvětlil mi, abych si na "ústa" dával raději víc pozor - že rok nebo dva přede mnou tady byl taky jeden, co nakonec veřejně prohlásil že by "tady na těch traverzách rád viděl viset všechny místní komunisty" za zálibného pohledu ke stropu tovární haly. Druhý den už nepřišel do práce a vlastně ho od té doby nikdo neviděl.... Tehdy jsem to považoval za exces komunistického režimu. Vlastně až teprve dnes mi tak nějak dochází, že věšet lidi za krk na traverzy není asi správné ani demokratické bez ohledu na členství v nějaké politické straně :-)
Možná by tento "zločin" šel zařadit do orwelovské definice "ideozločinu". V podstatě každý režim, který je nějakým způsobem nesvobodný, má ve své podstatě nějaký ten "ideozločin" trestaný podstatně přísněji než jiné, třeba i skutkově závažnější. A tak za socialismu jsme měli trestné činy jako "podvracení republiky a jejího socialistického zřízení", "pobuřování", případně třeba "rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví" které bylo také trestáno podstatně přísněji než obyčejná krádež. Hlouběji v historii můžeme narazit třeba na protektorát a podporu banditů, rozuměj partyzánů, výsadkářů a odbojářů. nebo se můžeme podívat až do starého Rakouska a zavzpomínat na "urážku panovnického domu" a "velezradu".
Možná že absurditu nynějšího rozsudku nejlépe vyjádří pár úryvků z klasiky:
Švejk se napil důkladně a pokračoval: "Vy si myslíte že to císař pán nechá takhle bejt? To ho málo znáte. Vojna s Turky musí být. Zabili jste mě strejčka, tak tady máte přes držku. Válka jest jistá. Srbsko a Rusko nám pomůžou v té válce. Bude se to řezat".
Švejk v té prorocké chvíli vypadal krásně. Jeho prostodušná tvář, usměvavá jak měsíc v úplňku, zářila nadšením. jemu bylo vše jasné.
"Může být", pokračoval v líčení budoucnosti Rakouska, "že nás v případě války s Tureckem Němci napadnou, protože Němci a Turci drží dohromady. Jsou to takový potvory, že jim není ve světě rovno. Můžeme se však spojit s Francií, která má spadeno na Německo. A už to půjde. Válka bude. Víc vám neřeknu."
Bretschneider vstal a řekl slavnostně" Víc nemusíte povídat, pojďte se mnou na chodbu, tam vám také něco povím". Švejk vyšel za civilním strážníkem na chodbu kde ho čekalo překvapení, když jeho soused od piva ukázal mu orlíčka a prohlásil, že ho zatýká a ihned odvede na policejní ředitelství. Švejk se snažil vysvětlit, že se asi ten pán mýlí, že on je úplně nevinný, že nepronesl ani jediného slova které by mohlo někoho urazit.
Bretschneider mu však řekl, že se skutečně dopustil několika trestných činů, mezi kterými hraje roli zločin velezrady. Pak se vrátili do hospody, a Švejk řekl k panu Palivcovi: "Já mám pět piv a rohlík s párkem. teď mi dej ještě jednu slivovici a já už musím jít, poněvadž jsem zatčenej." Bretschneider ukázal Palivcovi orlíčka, chvíli se díval na pana Palivce a pak se otázal:
"Ale pro co já?" Zabědoval pan Palivec. "Já byl přece tak vopatrnej!"
Bretschneider se usmál a vítězoslavně řekl: "Za to že jste řekl že na císaře pána sraly mouchy. Oni vám už toho císaře pána vyženou z hlavy."
Takový "ideozločin" je vlastně typickým příznakem totalitního režimu. A to znamená jediné - že pokud se "ideozločiny" začínají v praxi objevovat i v dnešní době, tak to pro naši "liberální demokracii", která začíná mít v praxi ke skutečné demokracii asi tak stejně daleko jako "lidová demokracie", vůbec není dobrá vizitka.
Ve výčepu panovalo hrobové ticho. Sedělo tam několik hostů, mezi nimi kostelník od sv. Apolináře. Tvářili se zachmuřeně,za výčepním pultem seděla hostinská Palivcová a tupě se dívala na pivní pípy.
"Tak už jsem se vrátil", řekl Švejk, " dejte mně sklenici piva. Kdepak máme pana Palivce, je už také doma?"
Místo odpovědi se dala paní Palivcová do pláče a soustřeďujíc své neštěstí ve zvláštním přízvuku na každém slově, zasténala:
"Dali - mu - deset - let - před - tejdnem"
"Nu vida" řekl Švejk, " tak to už má sedm dní za sebou".
"On byl takovej opatrnej", plakala paní Palivcová. "Sám to o sobě také vždycky tvrdil".
"Opatrnost matka moudrosti," řekl Švejk usedaje ke stolu za sklenici piva, kde v pěně byly malé otvory, jak na pěnu kapaly slzy paní Palivcové, když nesla Švejkovi pivo na stůl. "Dnešní doba je taková, že vona nutí člověka k vopatrnosti."
"Včera jsme měli dva pohřby," zaváděl řeč na jiné pole kostelník.
"To patrně někdo umřel", řekl druhý host, načež třetí dodal:"Byly ty pohřby s katafalkem?"
"Rád bych věděl," řekl Švejk, "jaký budou ve válce teď ty vojenský pohřby".
Hosté se zvedli, zaplatili a tiše odešli. Švejk osaměl s paní Palivcovou.
"To jsem si nepomyslil, že by odsuzovali nevinnýho člověka na deset let. Že jednoho nevinnýho odsoudili na pět let, to už jsem slyšel, ale na deset, to už je trochu moc."
"Když on se přiznal," plakala paní Palivcová, "jak to tady říkal o těch mouchách, a o tom obraze, tak to opakoval i na direkci a u soudu."
"A potom, po rozsudku, když ho odváděli, vykřik jim tam na chodbě, jak byl z toho celej pitomej, Ať žije volná myšlénka!"
"A pan Bretschneider, už sem nechodí?" otázal se Švejk
"Byl tady několikrát, vypil jedno, dvě piva, ptal se mě kdo sem chodí a poslouchal jak si hosti vypravují o fotbalu. Oni si vždycky, když ho vidí, povídají jen o fotbalu. A on sebou cukal, jako kdyby každou chvilku chtěl běsnit. Za tu celou dobu dostal na lep jen jednoho čalouníka z Příčné ulice."
"Je to věc výcviku" poznamenal Švejk, "byl ten čalouník hloupej člověk?"
"Asi jako můj muž," odpověděla Palivcová s pláčem, "ptal se ho jestli by střílel proti Srbům. A on mu řekl, že neumí střílet, že byl jednou na střelnici a prostřílel tam korunu. Pak jsme všichni slyšeli, jak pan Bretschneider řekl, vytahuje si zápisník, "I hleďme, zase další nová pěkná velezráda" a odešel s tím čalouníkem, který se již nevrátil."
"Ono se jich nevrátí víc," řekl Švejk, "dejte mně rum."